Trenér Slavíček: Snem Holubic je postupovat, já se tomu nebráním
Má za sebou kariéru, o které by si každý holubický hráč nechal jen zdát. Prošel Kladnem až do ligového dorostu. Osm let hrával v rakouské regionální lize. V Česku si zahrál třetí ligu. Na tréninku je důrazný a tým se pod ním rozhodně nefláká. Roman Slavíček ukončil dlouholeté angažmá ve Velvarech a přišel do Holubic, kde si neklade žádné cíle, postupu by se prý rozhodně nebránil.
Proč jste nabídku Holubic přijal? Ve Velvarech jste byl ve vyšší soutěži?
Nabídku jsem přijal, protože tu spoustu lidí znám, pocházím z Otvovic, takže vlastně jako mladý kluk jsem zde chodil na první zábavy. Také už mám nějaký věk. Velvary hrají A třídu a mají postupové ambice. Já sám jsem byl iniciátorem, aby se to mužstvo omladilo, aby ti hráči dostali nějaký nový impuls. Samozřejmě, že mě přemlouvali, abych zůstal a pokračoval, ale já nechtěl, aby ty kluky trénoval někdo, koho vlastně už znají dlouho. Potřebují nějakou novou motivaci. Odtud to mám i blíž do Otvovic, kde mám vlastně rodiče, dům, psa. Ale z Velvar mám mnoho přátel, se kterými jezdím na dovolené. Znám se třeba s Frantou Blažkem starším (otec mladého Františka, který minulou sezonu odešel do Velkých Přílep), který zde také působil a do Velvar mě přivedl on.
Trenére, hodně místních lidí Vás zná, ale pochybuji, že mladí hráči a mnoho obyvatel, kteří jsou v Holubicích teprve krátce o Vás něco ví. Představte se trochu…kde jste hrál, trénoval, vaše největší úspěchy?
S fotbalem jsem začínal jako malý žáček tady v nedalekých Otvovicích, kde mě vedl můj táta. V mládežnickém věku si mě vybralo ligové Kladno, kde jsem prošel všechny týmy až do dorostu, který hrál dorosteneckou ligu. Setkal jsem se zde s několika klukama, kteří pak hráli první ligu. Následovalo angažmá v Kralupech. S týmem jsme se dostali z Krajského přeboru až do 3. ligy. Po sestupu jsem přešel do rakouské regionální ligy. Vydržel jsem tam rok a půl a vrátil jsem se zpět do Čech. Pomohl jsem Čechii Kralupy k postupu do I. A třídy. Také jsme vybojovali Středočeský pohár. Potom už jsem se opět vrátil na nějakých osm let zpátky do Rakouska. Hrál jsem také v Nové Pace. Poslední angažmá byly Velvary a tam jsem byl vlastně doteď.
Jak to probíhalo v Rakousku? Bydlel jste tam, nebo dojížděl?
Pracoval jsem v Čechách, takže jsem do Rakouska dojížděl. Nebo jsem na trénink odjel v pátek a zůstal přes víkend i na utkání.
Jak se takhle dostanete z Kralup do Rakouska?
Většinou to bylo přes někoho, kdo tu hrál a odešel do Rakouska. Rakušané dostali tip a přijeli se podívat. Zrovna potřebovali defenzivního záložníka nebo obránce a vybrali si mě. Nakonec jsem v Rakousku prošel tři mužstva a byl jsem tam 8 let, pak už to bylo pro mě kvůli rodině časově náročné, a proto jsem zvolil návrat domů.
Přišel jste do Holubic jako nástupce Jiřího Šarlingera. Ten si potrpěl na propracované taktice, dbal na dobrou přípravu před utkáním a byl velice zásadový. Jak byste popsal sebe? Podle prvních tréninků si spíš zakládáte na dobré fyzické připravenosti a soužití s týmem, nepletu se?
Jiřího Šarlingera znám moc dobře. Dělal jsem mu ve Velvarech hrajícího asistenta. Tudíž jsem od něj ledacos odkoukal. Na jeho základech co tu položil, bych ale nechtěl asi nic měnit. Samozřejmě že budu vycházet z toho, že v Holubicích jsme na vesnici, mam v týmu několik hráčů, kteří patří mezi mé kamarády, takže v tom se spolu asi budeme lišit. Co se týká přípravy před utkáním, tak bude víceméně společná. Jasně že starší hráči vědí, co je pro ně dobré a co ne. Ale mladší hráči budou pod mým vedením nebo pod vedením nejzkušenějšího hráče.
Jaké máte plány s holubickým mužstvem, po dvou týdnech přípravy, dá se něco vypozorovat, co je špatně a co je třeba vylepšit?
Snem holubického klubu je postupovat. Nikdo tu ale neklade žádné cíle. Jak já, tak určitě i vedení klubu se nebude bránit jakýmkoliv postupovým ambicím. To jsme si stanovili už dopředu, není to o žádném cíli, ale proč se o to nepokusit, když ta šance tady bude, kádr bude pohromadě a bude nějaká dobrá výchozí pozice, tak proč ne? Abych odpověděl i na druhou část otázky. Vždy se dá něco vypozorovat, ale kluci to tu dělají po práci, zadarmo a z toho já budu vycházet. Já budu rád, když budou kluci chodit. Nicméně zatím jsem spokojený. Je vidět, že ta výměna trenéra dala hráčům určitý impuls, byli zvědaví, je to pro ně něco nového a zatím kluci chodí. Nikdo neví, jak dlouho to takhle bude. Já bych byl rád ale, kdyby to takhle vydrželo.
Předpokládám, že v útoku budete sázet na kapitána Jiřího Valtra a v obraně na zkušené matadory Boušku, Valtra a Moravce…
Nemůžu než souhlasit, že na ně budu sázet. Vždy se to opírá o ty zkušené hráče. Ta zkušená osa bude vhodně doplněna předpokládám těma hráčema, kteří se udrželi na hostování nebo těma, co tady do toho mužstva zapadají již delší dobu. Vzhledem ke své pozici nebudu nikoho jmenovat, ale budu se snažit dát příležitost každému.
Přišlo Vám pár posil, brankář Jurko, vedení udrželo Rodra, dále na zkoušku přijde mladý Moravec a hráč černé pleti plus se vrátili mladí hráči z hostování. Jste s týmem, ačkoliv jste ho ještě neviděl kompletní, spokojen?
Pavla Rodra znám s ním jsem si už i zahrál. Mladý Moravec nakonec padl. Hráč z Ugandy tu vlastně ještě nebyl. Ten mančaft svoji kvalitu má. Ale neviděl jsem ho v zápasovém zatížení, které je pro mě nejdůležitější. Z posil jako takových jsem osobně viděl jen brankáře Jurka a ten na mě zatím působí velmi pozitivně, to můžu říct rovnou, aniž bych ho viděl v utkání. Chodí pravidelně, maká, jak říkám působí pozitivně.
