oficiální stránky TJ Sokol Holubice
|
9. září 2017 - Jakub Dvořák Holubice? Líbí se mi rodinný přístup. Za deset nul uvařím spoluhráčům, říká Pečonka
Po příchodu do Holubic se okamžitě zařadil k nejlepším brankářům v okrese. A dokazuje to i v této sezoně v I. B třídě. Brankář Robert Pečonka, kterého vychovalo SK Kladno, patří mezi opory holubického týmu. V rozhovoru vypráví o tom, jaké rozdíly oproti předchozímu angažmá poznal, o svém zaměstnání učitele, ale i o lásce k vaření a cestování. Co říkáš na začátek sezony? Loni si měl 8 nul za celou sezonu, teď máš dvě už po dvou zápasech. „Začátek je parádní. Nuly mě těší, ovšem zatím si připadám podobně jako v mnoha zápasech minulé sezony, kdy jsem moc práce neměl. Letos je to však spíše dobrou defenzivou celého týmu než špatnými soupeři. Za ta dvě utkání jsem měl tak dva těžší zákroky.“ Do Holubic jsi dorazil z kraje, jak moc velký rozdíl jsi zažil? „Samozřejmě rozdíly jsou prakticky ve všech oblastech (tréninková, případně i zápasová docházka, zázemí a hřiště, zejména tedy u některých soupeřů, náročnost tréninků, což ale souvisí ve velké míře s docházkou. Na druhou stranu tu máme daleko uvolněnější atmosféru. Líbí se mi, že je tu lepší parta a rodinný přístup lidí, kteří se okolo fotbalu v Holubicích pohybují. Ale dá se říci, že se vším uvedeným jsem do jisté míry počítal, když jsem přicházel. Ví se o tobě, že kromě chytání můžeš hrát i v poli. Dokonce hraješ futsal jako hráč. Chtěl jsi být vždycky brankářem, nebo jsi dlouho nevěděl, zda spíš hrát třeba v útoku? „Chytám prakticky už od mala, takže jsem se vlastně nikdy nemusel rozhodovat. Když jsme před nějakými deseti lety zakládali futsalový tým, měli jsme dva brankáře, takže jsme se zpočátku střídali v poli a brance. Ale postupem času mě přestalo bavit padat na tom tvrdém povrchu v halách a překvapivě mi to v útoku celkem i šlo, tak jsem šel do pole.“ Pramení z toho i tvá dobrá kopací technika, nebo tu už jsi měl i před futsalem? „Těžko říci, už je to tak dávno, že si to skoro nepamatuji. Ale v žákách za mě ještě vykopávali obránci od brány a hráči měli pokyn "radši do autu než brankáři" (směje se). Takže v dorostu a při přechodu do chlapů se to zlepšilo a ten futsal k tomu určitě přispěl. Ve fotbale jsi poměrně klidný člověk, platí to i ve tvém zaměstnání učitele? „Ano, jsem klidný člověk, ovšem jednou za čas potřebuji ty emoce trochu vyventilovat, o čemž se mohli přesvědčit diváci i v Holubicích, např. nedávno při penaltovém rozstřelu v poháru proti Libušínu. Totéž platí i v práci, občas je potřeba zvýšit hlas, nicméně se kontroluji, abych na žáky nebyl sprostý, neurážel je a snažil se jim dávat dobrý příklad.“
Jaký předmět vyučuješ? „Učím tělesnou výchovu na kladenském gymnáziu, plánuji si rozšířit aprobaci o další předmět. Co to bude? „Nejspíše o společenské vědy, raději bych studoval a následně vyučoval dějepis, protože se o historii zajímám a mám s tím již zkušenosti z předchozího zaměstnání na základní škole, bohužel se studium v dohledné době pro malý počet uchazečů neotevírá.“ Jak probíhají tvé hodiny tělocviku? Hraje se jen fotbal, nebo se držíš striktně osnov? „Striktně osnov se nedržím, ovšem vyučuji vše, co je v nich napsané (sportovní hry, gymnastika, atletika, úpoly ad.). Myslím, že na střední škole, která je jednou z nejlepších v kraji, by to ani nebylo vhodné. Ačkoliv pouze hodiny sportovních her by pro mě byly jednodušší a pro většinu žáků zábavnější, to nepopírám.“
Jak trávíš volný čas, když zrovna nejsi ve škole, nebo na hřišti v Holubicích? Co jsi naposledy uvařil? „Na tento týden jsem si vařil krémovou česnečku, čínu s rýží a francouzské zapečené brambory.“ Troufl by sis uvařit i něco pro tým? Co takhle uzavřít sázku, že když překonáš loňský počet nul (8) přineseš něco do kabiny? „Vzhledem k tomu, že vařím momentálně jen pro sebe, výjimečně pro dva, tak by to byla výzva. Ingredience se jen vynásobí počtem hráčů, ovšem netuším, jak by na tom byla prostorově a výbavově má kuchyň. Ale proč ne! Devět je však takové nic moc číslo, pokud bude deset nul, tak bych mohl něco ukuchtit.“ |
